Madeira #01 - Západ malé evropské Asie
Tentokrát jsme se vydali na výlet po Evropě, konkrétně po ostrovech věčného jara - Madeiře. Začínáme novou trasou, vyrážíme pěšky na autobus a jedeme z Příbrami přes Dobříš směrem na Smíchovské nádraží. Zajímavé je, že po cestě jsou v buse hned tři revizoři. Následuje cesta metrem na Zličín a pak autobusem 100 pěkně na letiště. U terminálu nás to vyplivne podle plánu a jdeme rovnou na security check, kde nás zasekne kontrola powerbanky, o kterou tentokrát přijdeme (nově je striktní limit 100mW a my máme 115mW).
Jinak vše v pořádku, takže za chvíli už dáváme oběd v Subway a pak ke Gate C3 odkud letíme v 12:10pm přímo do Funchalu (FNC). Let je naprostá pohoda, letadlo sice jak z dob socialismu, ale jinak vše klape jak má, takže let vychází na krásných 04:31h. Po přistání chvíli bloumáme jak se dostat shuttlem pro půjčené auto, ale po zavolání na půjčovnu během pár minut dorazí odvoz a jedeme pro káru. Převzetí je na cca 1h času, to je děs, jsme ale v Portugalsku a tak nějak tušíme že takhle to tu prostě bude fungovat. Navíc si strhnou EUR20 EKO daň a EUR1650 depozit, na to už nějak nejsme z cest po US zvyklí a místo Seat Leona dostaneme Artona, který je dost pomlácený - nu což uděláme video a fotky poškození a jedeme konečně po svém.
Nejprve nakoupit, ať je co pít a jíst, to zvládneme hned ve Funchalu, který je asi 20min od letiště a pak už jedeme rovnou na ubytování v Casas do Pargo v Lombada Velha. Cesta je v pohodě, ale moc toho nevidíme, samý tunel, kruháč, tunel, kruháč.., takhle snad skoro celou cestu. Nicméně po přibližně 30min jízdy od Funchalu dorazíme na ubytko, které je naprosto parádní, v klidné oblasti a na čtyři dny teď bude naším domovem. Večer okoukneme bejvák, výhledy z něj přímo na oceán, dáme véču i nějaký ten drink a jde se na kutě.
Ráno vstáváme bez budíku, vcelku pozdě, dáme si snídani a drobet jen tak zevlíme. Když se rozhoupeme, je už poledne, vezmeme auto a jedeme směrem na sever k na Fanal Forrest. Užíváme si konečně krás místní přírody, stromy, květiny, klikaté cesty, obrovské převýšení a dechberoucí výhledy na oceán. Po cestě vnímáme ohromné množství banánových teras, cukrovou třtinu a to že Portugalci jsou prostě jen líní a hulvátští intelektuálové.
Přispět přes Wise
Po kliknutí budete přesměrováni na zabezpečenou stránku Wise (účet Roman Mráz), kde dokončíte preferovanou platbou odeslání příspěvku.
Lze přispět libovolnou částkou s vlastním popisemPlatba probíhá přímo u Wise a nevyžadujeme registraci.
Nebo přispějte přímo na účet u ČS tímto QR
Zastavíme na několika vyhlídkách po cestě, ale teprve pořádnou procházku dáme až na Fanal Forrest. Je to tady krásné, příroda je nekompromisní čarodějka, nádherně tvarované stromy, doplněné o naprosto dechberoucí výhledy nad mračny nad oceánem, mezitím se všude pasou a chillují krávy, takže pozor kam šlapete. Je to nádhera a balzám na duši, jen teda ve spodní části jsou zřejmé davy turistů, které lze očekávat už při parkování - auta jsou naprosto všude.
Když máme dost, vrátíme se pro auto a jedeme se podívat jak to je s parkováním u našeho zítřejšího trailu PR6/6.1. Při cestě vezmeme mladého Francouze k autu a okoukneme rovnou jak je to s organizací u našeho trailu. Následuje nákup něčeho dobrého a pak už jen lehká kochací procházka i projížďka při hledání bankomatu. Okolo 05pm dorazíme zpět na ubytko, dáme si pozdní oběd a vyvalíme se na terasu, kde sledujeme západ slunce a to je přenádherná scenérie. Aby toho nebylo málo jdeme po večeři ještě na procházku po okolí, utrhnout si divoce rostoucí eukalyptus, květiny a téměř se nechat sejmout nasranou stračenou.
Dnes ráno vstáváme na budík, od 09am máme rezovovaný čas vstupu na trail PR6 a jelikož jsme si to včera zkontrolovali, vše pěkně odsýpá. Včas zaparkujeme a jde se na tůru o délce cca 16km s velkým převýšením k 25 Fontes a Risco Waterfall. Je zřejmé, že tu bude nával turistů, parkoviště se značně plní už teď ráno a všude udusané trasy věští davy. Po cca 2km cesty z kopce přijdeme k místu, kde se nachází i občerstvení Rabaçal Nature Spot Cafe, tady nám paní zkontroluje QR s předem zakoupenými časovými sloty pro vstup na PR6/6.1 (měli jsme jeden od 09am a druhý od 10am).
Není na co čekat, poděkujeme jí a vydáme se rovnou na trasu, terén je značně proměnlivý, prach, kamení, beton, široké cesty, ale i uzoučké šoustky jen tak na jednoho člověka. Příroda je tu nádherná, okolo cestiček není jen bohatá flóra, line se okolo nich i strouha s horskou vodou a plavou v ní spokojeně pstruzi. Krom občasných strmých schodů je tu chození příjemné bez větších extrémů, není tu ale zvykem zdravit, tak začneme všechny protijdoucí zdravit my - střídáme francouzský, španělský, portugalský, český, německý, anglický a třeba i vietnamský pozdrav a je to sranda (nicméně jen málokdy je nám pozdrav opětován).
Vezmeme to postupně k 25 Fontes a následně k Risco Waterfall, na obou místech vždy chvíli odpočineme a dáme připravenou svačinu, každopádně je tu znát vetší koncentrace turistů. Okolo 01pm už se začínáme vracet zpět k autu, jen u Rabaçal Nature Spot Cafe ještě dáme kafe a pivko, ať nás výstup do kopce úplně nevyčerpá. Je po obědě a značně se tu projevují davy lidí/turistů, všude se tvoří fronty a kouzlo krásného místa je tím úplně pryč, teď tu i jezdí shuttle elektro Mercedesy, aby se touristi snad neunavili. My jdeme pěšky, je to lehce náročné, ale za cca půl hodiny jsme u auta, parkoviště už je absolutně plné a parkuje se naprosto všude v okolí 2km.
Rychle odsud pryč, jedeme se vykoupat do lávových přírodních jezírek v Porto Moniz, kde snad drobet oddechneme. Je tu ale opět hlava na hlavě, takže po koupačce oschneme, projdeme se po místní promenádě a jdeme radši na zmrzlinu. Tady se od pana majitele dozvím, že kousek nad ním má obchůdek páreček fajn Čechů a naopak naproti má obrovský dům Tomáš Pitr (dozimetr/Setuza), který zde skupuje nemovitosti a zavádí nátlakové praktiky - neposlouchá se to moc dobře. Sníme zmrzlinu, zajdeme pro auto a jedeme do Santa Maria Madalena, kde máme vytipovaný podnik Talho Santa.
Podnik je původně proslulý jako řeznictví, ale následně jako výborné pohostinství, kde dostanete originálně podávané Espetada, skvěle naložené a perfektně připravené na žhavém uhlí. Dáme si k tomu pivko Coral, zeleninku, osmaženou polentu a přes půl kila mix kuřecího, hovězího a klobásek. Pak už se jen zlehka koukneme k místnímu kostelu a jedeme na ubytko, kde strávíme zbytek dne sluněním a užívaní s krásného výhledu na oceán po kterém doslova surfují mraky.
Další den vstáváme za zvuku nedaleké stavby, takže dáme snídani, rozcvičku a následuje praní a povalování. Teprve po poledni se posbíráme a vydáme se na pobřeží do Ponta do Sol, během cesty jen dotankujeme a dofoukneme prázdnější zadní pneumatiku. V městečku nemáme šanci zaparkovat, je tu strašně moc aut i turistů, popojedeme alespoň k supermarketu, kde si dáme totálně rozteklou zmrzlinu. Prdíme na to, objedeme kousek tunelem a zajdeme si k vodopádu Cascata dos Anjos po staré pobřežní cestě.
Je vedro a nedaleký plážový bar Zion nám přijde dost vhod včetně drinku s názvem "Zion Cocktail", dáme tu i sandwich a strávíme tu moc příjemnou chvíli. Poté se vrátíme k autu, po cestě jen koupíme pár banánů v samoobslužném stánku a vydáme se na zbytek pobřežní cesty, která nám většinou uniká kvůli tunelům, v kterých trávíme většinu cest. Je tu krásně, vlastně se jen kocháme a užíváme si krásné výhledy. Když máme dost, zajedeme si ještě nakoupit. Na ubytku pak dáme supr večeři, pár drinků, užíváme si ten klid a pohodu, dokud nejdeme spát.
Další ráno si vpravíme snídani a pustíme se do balení, protože v 11am naházíme věci do auta, přesouváme se dnes na jiné ubytování a tak nějak pomyslně opouštíme naprosto dechberoucí západní část Madeiry.
Zdroj: Vlastní zkušenost, Autor: Roman Mráz
