Je to už pár let, co se součástí naší domácnosti stal nejlepší přítel člověka - tedy pes, přesněji fenka. Přinesla nesčetně radostí spojených s nezištnou láskou, kterou nás zahrnuje, poznáváním okolních zákoutí, nebo i toho, že vlastně psí život v naší péči není rozhodně takové peklo, jak tvrdí Wikipedie.

Jak to tak bývá, jdou s tímto ruku v ruce i povinnosti, bez kterých nemůže být hafan spokojen - dlabanec a procházky aby uspokojil nejen vyměšovací potřeby, ale i sociální styky s ostatními chlupáči v okolí - Facedog u lampy, nebo Instadog na rohu restaurace Modrá kočka. Je jednoduše blahodárné vidět, jak málo i v dnešní době stačí ke spokojenosti.

Když se ale začnete procházet po okolí a nejste zcela slepí, či lhostejní, můžete si všímat nepořádku který nás obklopuje na každém kroku.

Bohužel stárnu, jinak to nejde říct, protože mě to vyloženě dost sere - hlavně na trasách přímo považovaných za součást parků lesů a dalších krásných míst. Jsem si samozřejmě vědom i toho, že mnoho takto vyprodukovaného nepořádku rozfoukal vítr, či jiné živly, ale to si člověk obecně myslí (při své nadřazené inteligenci), že si to ty živly po sobě uklidí?

Nedá se to vydržet, je to už pár měsíců, co bereme (i s dětmi) na procházku se psem tašku a "trojzubec", sbíráme člověkem vytvořený bordel a pokaždé tašku bez problémů naplníme. Děti se naučily říkat že "Příroda za to děkuje"..., v nějaké fázi jsme ale společně dospěli k názoru, že Příroda rozhodně nemá za co děkovat a toto naše chování je spíš určitá forma omluvy za to, jaký je člověk "prase" (nerad bych prase urazil, mám ho rád, hlavně na grilu, ale je zkrátka synonymem nepořádku).

Co si z toho odnést? Nic extra.., nečekám, že toto přiměje někoho lítat venku a sbírat ten bordel okolo nás. Pokud to ale přiměje kohokoli zamyslet se objektivně nad tím, co tu po nás zbyde pro ty, kteří přijdou po nás - zda na nás budou nadávat, nebo chválit (třeba i za Fantovu louku - zda se s naším svolením stane kulturním a společenským místem a ne jen uzavřenou oblastí pro hrstku residentů ve formě satelitu), tak to bude víc něž čekám, protože co dáme to se nám i vrátí.

Zdroj: Vlastní zkušenost, Autor: Roman Mráz