Probouzíme se v nádherném lesním motelu u jezera Tahoe, romantika jako howado protože moc hezčích míst nenajdete. Nicméně nás žene to, že další a možná i hezčí místo dneska uvidíme - na programu máme totiž Yosemitský národní park. Po snídani na nic nečekáme a vydáme se na cestu, v městečku South Lake Tahoe ještě koupíme led, vyfotíme se u kamene s nápisem Lake Tahoe, pak už ale míříme rovnou k jezeru Mono Lake.

Cesta opět pokračuje překrásnými lesy a kopcovitou krajinou, kde je stále co obdivovat. U jezera Mono Lake moc dlouho nepobudeme, smrdí to tady, je tu hromada hmyzu a racků, jinak nic co by nás tu mělo nějak déle zaměstnat. Dojedeme tedy ještě pro jistotu natankovat a vydáme se po Tioga Route na cestu od východu na západ Yosemite.

Místy vyjedeme až do výšky nad 3000m a projíždíme překrásnými lesy, mezi horami, místy krásnými jezery protkanými údolími. Vše je tady obrovské, doslova čumíme na tu nádheru, občas zastavíme, projdeme se a plnými doušky hltáme tu krásu. Delší zastávku máme v plánu až na Tunnel View odkud máme perfektní výhled na celé Yosemite Valley, do kterého následně sjedeme. Dáme se na procházku k nejvyššímu vodopádu v severní Americe a tím je Yosemite Falls - bohužel v srpnu už je téměř bez vody, takže je to jen jemný čůrek.

Dnes už jen dojedeme na ubytování v kampu Sierra Meadows, kam dojedeme za tmy, dáme sprchu, večeři, pár piv a jsme rádi že padneme do postele. Ráno pak vcelku koukáme na to v jak pěkném kempu jsme, dalo by se tu klidně týden v pohodě vydržet. Po snídani a troše boje se sprchou vyrazíme dál na cestu a jsme rádi alespoň na chvilku za kousek highway, kterou jsme pár dní neviděli. Nicméně moc dlouho na ní nevydržíme. Sjíždíme a jedeme několik mil mezi pomerančovými, jablečnými a vinnými plantážemi. Jedeme opět do hor, do Sequoia National Park, který máme několik desítek klikatých mil do nadmořské výšky nad 1500m.

Jsme tu sice podruhé, ale když vjíždíme k Giant Forest a vidíme okolo sebe ty obrovité stromy, přijdou nám mnohem větší, než jak si je pamatujeme. Stále zde panuje upozornění na boj s požáry, které tu nádheru polykají, pokud se případné hoření nepodchytí včas. Je tu rozhodně na co koukat a sahat, dotknout se totiž sekvoje je zcela specifický pocit, který se nedá napodobit. Rád bych řekl, že nedává smysl se sem vracet, ale kecal bych. Vyrazíme i na obhlídku Generala Shermana, ale nejsme invalidi a s parkováním to nedopadne, jsme už dost vychození, takže General Sherman dnes nebude. Pokračujeme rovnou na dnešní nocleh v Bakersfieldu. Po cestě si užíváme množství plantáží, těžebních věží, a dokonce nás pozdraví i kojot. Na ubytku dáme chvíli relax v bazénu, zajdeme na večeři do Denny's, který navštívíme poprvé a hned si jej oblíbíme.

Dneska vstáváme do dvanáctého dne našeho tripu a dnes večer už se náš kruh uzavře, vrátíme se do Las Vegas. Nicméně nás ještě před tím čeká zdolání nechvalně proslulého Death Valley (Údolí smrti), které nás po posledním jeho průjezdu děsilo ve snech. Takže než vjedeme na drsnou trasu smrti, natankujeme plnou nádrž, kde pokecáme s Čechy z Karlových Varů, kteří taky zrovna razí do Vegas. Mají ale problém s platební kartou, kterou jim tankovací stojan nebere, takže musí na čerpací stanici jinam.

Cesta do Údolí smrti je opět přes hory a přes doly. Je to stále nahoru a dolů, třeba až do výšky přes 1500m, takže těžko k pochopení, že v údolí protneme hladinku -86m. Než se k ní ale dostaneme, máme při cestě otevřené návštěvnické centrum Stovepipe Wells, které za Covidu-19 rozhodně nefungovalo a nebylo tady tolik lidí jako dnes. Panuje tu pohoda, teplo je, máme tady 116 Fahrenheit (46.6 Celsia) a nejvíc tu naměřili 134 Fahrenheit (57 Celsia), takže dneska nic smrtelného. Celkově je to tu mnohem přívětivější než kdysi. V klidu projedeme údolí, překonáme pár kopečků a dojedeme do městečka Beatty, kde nás uprostřed cesty přepadne gang oslíků, takže dáme chvíli voraz.

Předchozí: West Coast #03 - Frisco, Rock, Sac a Tahoe

Zdroj: Vlastní zkušenost a Wiki, Autor: Roman Mráz