16. ČVC 2026 Cestování USA 2026

Z centra Orlanda se přesuneme na periferii k Lake Monroe Wayside Park, kde si projdeme krásný mokřadový park a snažíme se najít aligátory, na které upozorňují všudypřítomné výstražné cedule. Samozřejmě na žádného aligátora ve volné přírodě opět nenarazíme. Poté už si to namíříme rovnou na dnešní ubytování v Best Western International Speedway Hotel, který je hned vedle slavné Daytona Speedway.
Cesta tady ubíhá velmi svižně, brzy dorazíme na místo a už když se ubytováváme, slyšíme ohromné burácení závodních motorů, takže hodíme věci na pokoj, holky jdou k bazénu a chlapci jedou alespoň na chvíli k Daytona Speedway. Bazén je ale hodně studený, dlouho tam nejde být a závodní dráha už má taky po návštěvních hodinách, takže se koukneme alespoň do fanshopu a projdeme se okolo - třeba i po místním Daytona 500 Walk of Fame s místními vítězi.
Čas pokročil a nás dnes čeká závod DirtCars v nedalekém Volusia Speedway Park's, který sice nemáme přímo zaplánovaný, ale říkali jsme si, že pokud bude čas, mohli by jsme se tam stavit. Ani jsme nečekali o jak velkolepou akci se jedná, už při příjezdu je evidentní nával fanoušků a trochu se obáváme zda se tam vůbec dostaneme. Nicméně s ohledem na Americký přístup ke každé akci, je nakonec přístup naprosto klidný a v pohodě, koupíme lístky a jde se na věc.
Jsme v tomto směru absolutní amatéři, takže když se dostaneme dovnitř a jdeme k trati, jsme naprosto paralyzovaní tím, co se tu odehrává. Jedou se zrovna kvalifikace hlavní kategorie a to jsou neuvěřitelné prdy - závodníci jsou pro nás sebevrazi, neuvěřitelný hluk, smrad spáleného paliva a extrémní rychlost. Zahájení hlavní části závodů se nese v duchu děkování veteránům, modlitby a nesmí chybět ani státní hymna - je to nádherná podívaná doprovázená jezdci na koních v tematických krojích.
Pak už přijdou na řadu samotné závody všech kategorií a to teprve začne ta správná vřava, s každou kategorií se stupňuje nejen rychlost, ale i kravál a množství bahna, které na nás lítá - je to skvělý zážitek. Dáme si tady i lehký gáblík, zkoukneme ještě pár rozjížděk a vydáme se plni dojmů zpět na hotel. Po cestě vezmeme útokem Walmart, kde se zlehka projedeme na vozíčku pro imobilní, koupíme pivo, nějaký zob k televizi a pro dnešek toho bylo opravdu dost.
Ráno vstáváme vcelku brzy a jde se na pořádnou místní snídani, dneska už se náš okruh uzavře návratem do Miami, tak je to takové drobet ponuré - je to tady rozhodně moc fajn, domů se nám nechce a to jsme ještě ani neměli tušení, co nás dneska čeká. Když se popakujeme a koukáme co máme kde po cestě, rozhodneme se, že se vydáme na NASA Kennedy Space Center, tedy Mys Canaveral.
Na první dobrou to nedáme úplně správně, dostaneme se k ozbrojenému vjezdu pro zaměstnance, ale stráž nás v klidu odnaviguje správným směrem. Vstupné do komplexu nás dost zarazí, není to zrovna levná záležitost, ale když už jsme tady, tak si to nechceme nechat ujít. Nicméně hned po vstupu také zjistíme, že za vydané peníze dostaneme opravdu hodně "muziky". Spousta naprosto skvěle vybudovaných expozicí, výhled na SpaceX rampu, připravovanou Artemis II, která už měla předevčírem startovat na oblet měsíce, ale start byl odložen na březen 2026, nebo třeba luxusní expozice Apollo 8. Mezi tím vším vás převáží autobusy, doprovázeno skvělým výkladem a lze zde pozorovat i všudy přítomné aligátory v přirozeném prostředí.
Je tady toho opravdu hodně a nejsme ani schopni vše projít, nicméně pro představu - některé projekce jsou doplněny vibracemi, vůněmi, nebo třeba i větrem, aby vás vtáhli co nejvíce do příslušné atmosféry. Když jsme už opravdu unaveni, absolvujeme na závěr projekci Artemis a vydáme se pro auto. Při výjezdu z Kennedyho komplexu vidíme nejen aligátory, ale i pásovce, který vypadá na první pohled jako selátko.
Zajedeme si do oblíbeného Arby's na pozdní, ale pořádný oběd a pak už jedeme do Miami na naše dnešní ubytování. Do Miami je to cesta na pohodu, checkneme se na ubytování, kde nám auto parkuje valet a málem nám ujede i s otevřeným kufrem, když z něj zrovna vyndavám věci - kurwa dost mě vyděsil, snad auto do rána přežije. Večeře se nese v duchu dojídání zásob, uděláme si check-in na zítřejší lety zpět domů a pak po sprše pěkně plní dojmů do regálu.
Ráno vstáváme opět nějak brzo, pobalíme a jdeme pro auto, které naštěstí přežilo. Vyjedeme si na prasáckou snídani do Dunkin' Donuts v severním Miami, která je následována slunnou procházkou nedalekým parkem Oleta River State Park, kde lovíme ještěrky, veverky a leguány. Tímto se i pomyslně loučíme s dalším naprosto skvělým dobrodružstvím, po které zůstane hluboká brázda v srdci, Florida na nás zapůsobila naprosto skvěle a jsem si jist, že se sem kdykoli rádi vrátíme.
Zdroj: Vlastní zkušenost a Wiki, Autor: Roman Mráz
Roman Mráz
Úzká 287
Příbram 6 - Březové hory
261 01
IČ: 01082493
Veškerý obsah stránek chráněn podle autorského zákona a jeho přejímaní bez výslovného souhlasu redakce je zakázáno. Povolena je citace částí materiálů zde zveřejněných s uvedením zdroje www.mrazovi.com.
Copyright © www.mrazovi.com 2007-2026, Powered by Frost.