Cestujeme na lehko, hlavně po vlastní ose, ale na výlet po Ha Long Bay se jinak než s cestovkou dle všeho nedostaneme. Nutno dodat, že jsem si dělal srandu, že pokud to bude "turistický" výlet ve stylu "koukněte se do leva a na tři všichni spustíme ohromné - Wooow..", tak že budu dost nevrlej. Využili jsme tedy doporučení zaměřeného portálu a kontaktovali ?místní spojku?, která za 50USD/os zajistila "Delux one day trip".

Ráno jsme byli v 8:10h nabráni přímo v našem ubytku, naloženi do moderního busu a po pár zastávkách pro další cestující jsme vyrazili z Hanoje na cca 4h cestu na místo. Hned ze startu naše průvodkyně poskytla spoustu dobrých informací nejen k cestě, ale i o Vietnamu. Po dvou hodinách cesty, přišla na řadu plánovaná zastávka, nevím zda náhodou, ale bylo to místo podobné autobusáku (byla tam hromada dalších busů, plných turistů), ale byly tam navíc dvě věci, jednou byla ruční výroba šitých obrazů a všudy přítomných soch (workshop) a druhou pak obchod kde vše bylo alespoň třikrát dražší než je v této oblasti zvykem. Se slovy, přeci "nemáme na čele jitrnici", jsme raději vyrazili do nedalekého marketu, kde jsme pokoupili potřebné, vrátili jsme se k busu, kde jsme každý dostali 0,5l vodu a jelo se dál směle k cíli.

Průvodkyně byla supr, zařídila vstupenky a stačilo jí pouze následovat do přidělené lodě (bylo jich tam snad třicet a plnili je, jak se turisté/ovce hnali dovnitř), stačilo jen bečet. Naskočili jsme, kapitán to odpíchl a šlo se jíst. Seděli jsme u stolu po šesti, takových stolů tam bylo cca deset a začalo se nosit jídlo na stůl. Nabídka byla široká, od všeho trochu, ale když říkám trochu, tak opravdu trochu.. V těch šesti lidech u stolu to dalo za obstojnou sváču a s láskou jsem si vzpomněl na Bun Bo Nam Bo, kterým jsme se přecpali předchozí večer.

Jen co jsme dojedli, zazněl povel posádky "všichni na fotopalubu" a proto jsme všichni hezky naklusali o patro výš kde nás čekalo to ohromné "bang bum" kvůli kterému jsme se sem všichni tak spořádaně trmáceli. První dojmy? Přírodní nádhera, opravdu krása a to bez žádné ironie! Druhý dojem byl ovšem trochu horší, horní "fotopaluba" byla menších rozměrů, takže přes hromady fotících se spolucestovatelů jsem si říkal, zda raději neskončit z lodi, to bych si ale nejspíš rozbil úsměv o vedlejší palubu hromady dalších lodí, které sem vezly další turisty, jako jsme my. Nelenili jsme a udělali taky pár fotek, které jsme snad i trefili bez kulis v podobě dalších lodí a případně hold pomůže retuš.

Po této velmi přínosné fotochvilce, posádka opět zavelela "do kajuty" a ovce se spořádaně nahrnuly systematicky dolů. Přišla další senzace, proplouvání mezi místními skalkami na lodičce pro šest osob v doprovodu kormidelníka a nebo sólo, pěkně na punk, v kajaku pro dva. Neváhali jsme a po dohodě s delegátkou, že jí požadovaný příplatek 40VND/os zaplatíme až se vrátíme na loď, jsme vlítnuli do kajaku a užívali si 30min neřízené zábavy v kajaku, obklopeni nádhernými přírodními úkazy, před kterými se tajil dech. Půlhodina uplynula jako krásně teplé, smaragdové moře okolo nás a už jsme si to valili zpět k lodi, dle striktních instrukcí, které jsme před osamostatněním obdrželi.

Opět jsme se hezky všichni sešli v improvizovaném kotci a vyrazili jsme vstříc dalším turistickým zážitkům. Pluli jsme opět kousek, člověk by řekl, že jsme se jen otočili na pětníku.., nicméně jsme obepluli celou blízkou skálu a už jsme se opět připravovali na vylodění. Tentokrát nás čekala jeskyně! Průvodkyně nám hezky vysvětlila, že nás po zhlédnutí přírodních krás bude loď čekat na jiném místě a pokud přijdeme pozdě (jinak řečeno "neflákejte se tam"), budeme tam muset zůstat do druhého dne, kdy by nás opět vyzvedli. Co si budeme povídat, zájezd s přenocováním v Ha Long Bay měl stát 130USD/os (my dali 50USD/os), tak že by snad najednou padl Jackpot? V této chvíli už se bohužel začínaly projevovat vedlejší potřeby, popíjeli jsme vodu, kterou jsme si dovalili z předchozího dne a po té významné příjezdové sváče se začal ozývat hlad. Nicméně jsme se za ohromného bečení, spolu s dalšími turisty z ostatních lodí, vydali na nádhernou prohlídku ve zformovaném a rovnoměrném štrůdlu. Průvodkyně znala o jeskyni opravdu dost, včetně legend, které jsme si přečetli předem, takže jsme si alespoň ověřili, že nás ničím neoblbuje. Jeskyně byla krásná, plná parádních krápníků. Nicméně po zkušenosti z Paradise cave (Phong Nha) jsme byli v klidu. Přišel ale moment který mi připomněl Star Wars. Mezi krápníky lze v různých úhlech pozorovat siluety postav, zvířat apod., k čemuž delegáti všech skupin používají laserové ukazovátko (podotýkám, že každé jiné barvy), takže jsme se rázem ocitli uprostřed nelítostné intergalaktické bitvy, ze které by zaplesalo srdce každého rytíře Jedi, či fandy Star Wars. Došlo také na mou obavu, že kamkoli delegátka zamířila ukazovátkem, tam se všichni otočili, řekla nám co tam máme vidět a ozvalo se krásně synchronizované "Woooow..". Bitvu i úžasy jsme přežili a kupodivu jsme si museli dle delegátky nutně odpočinout přímo u stánků s nelidsky nadsazenými suvenýry. K jejich smůle mě zaujal pouze slaměný klobouček nějaké japonky, na němž stálo "I love Vietnam". Nu což, zamáčkl jsem slzu v oku a rychle mazat na loď, snad aby nám to náhodou neujelo a nemuseli jsme tu trávit další den.

Opět jsme byli nahrnuti hezky do zajetého kotce, kde na nás na stolech čekala obálka s nápisem "Happy tips for crew", napadli mě hned dvě věci, první byla jestli tam někde není skrytá kamera a druhá, že má ve Vietnamu slovo "happy" zcela jiný rozměr. Delegátka si přišla pro peníze za půlhodinku v kajaku, ale z původních 40VDN/os udělala 50VDN/os, takže jsme vysolili 100VDN, což jsem už raději nekomentoval. Poté nás ještě čekal závěrečný drink v podobě místního džusu či vína a už jsme raději netrpělivě vyhlíželi přístav, protože hlad začínal být silnější než my.

Přístav se objevil velmi rychle a my už se strašně těšili na něco k snědku. Naneštěstí v přístavu už bylo vše zavřeno a jelikož delegátka spěchala, sprintovali jsme přímo do autobusu s příslibem zastávky, kde uspokojíme své hladové choutky. Jakmile jsme se rozjeli, vystoupila delegátka s další parádní výzvou a to že máme dvě varianty cesty - po staré silnici, cca 4h do Hanoje a nebo po nové silnici cca o půl hodiny rychleji, nicméně to by bylo o 70VDN/os dražší. V autobuse jsme v té chvíli byli tři skupiny po dvou lidech a jsem opravdu moc rád, že jsme se všichni shodli, protože již absolvovaná Star Wars bitva by proti tomu mohla být přátelským hašteřením. Ze všech těch zážitků jsme byli tak nadšení a hladoví, že jsme okamžitě usnuli a probudili se až na avizované zastávce (stejný autobusák jako ráno). Bohužel zde bylo zavřeno i v předraženém krámku a po dotazu k delegátce zda si můžeme rychle pro něco skočit do okolí, protože už máme opravdu hlad, se nám dostalo deluxe odpovědi, že "má taky hlad", je to moc nebezpečné a musíme rychle jet (nechápu, proč jsme na tak nebezpečném místě dopoledne zastavovali). Celý nadšený jsem za běhu típnul zrovna odpálené uklidňující cigárko a zaplul v šoku zpět do sedačky. Zbytek cesty už jsem si jen prohlížel fotky Bun Cha, Bun Bo Nam Bo, dopili jsme jedno pivko koupené dopoledne a strašně jsme se těšili do Hanoje, kam už jsme naštěstí vcelku rychle dojeli.

Doufám, že jste se mnou hezky nasáli atmosféru této nádherné oblasti, dočetli až nakonec a třeba vám to nastíní i jiný pohled na věc. My jsme vše ve finále absolvovali jen kvůli pár fotkám, kterých je na internetu minimálně miliarda. Příroda je krásná, přenádherná a ten kdo to všechno kazí, je člověk, naše bezohlednost, krátkozrakost a honba za penězi. Celý uvedený zážitek mě přesvědčil o tom, co nemám tak strašně rád. Utvrdil jsem se v tom že je vždy lepší plánovat a absolvovat podobné aktivity po své vlastní ose, abych nemusel nikdy nic podobného znovu absolvovat. Závěrem jen řeknu, že jsme si dali báječné Bun Cha, hromadu závitků, u starší paní jsme nakoupili čerstvé ovoce a šli jsme zaspat náš Deluxe výlet do Ha Long Bay dne 28.srpna 2019.

Zdroj: Vlastní zkušenost, Autor: Roman Mráz