Jak se to stane, že se v našem zimním období vypravíte do Střední Ameriky? Strašně jednoduše.., dostanete v březnu ke kulatým narozeninám letenky do Ciudad de Guatemala. Že na první pohled není o co stát a pověst nehostinné země plné gangů, které přepadají turisty, pavouků a hadů budí u nejbližších spíš obavy, než radost? No a co, po těch komerčních destinacích, které jsme projeli, se podíváme někam, kde nás konfrontace s tamější kulturou třeba přiměje zamyslet se nad tím jak žijeme, a ještě více si vážit toho, co máme.

Kdy že jsme to sem vlastně cestovali? Konkrétní nebudu, ale byl to přelom ledna a února, takže jsme měli letenky skoro rok předem a bylo dost času promyslet, co tam budeme vůbec dělat. Možná stojí za zmínku, že jde o destinace, kde se s angličtinou nelze moc ohánět a hlavním jazykem je španělština, což je samo o sobě výzva.

Po hromadě obav a strachu z neznáma můžu zpětně v klidu konstatovat, že je víc nebezpečný Klánovický les, nebo třeba Sherwood Praha, než celý výlet kolem Gutemaly. Tolko na úvod, aby bylo jasno. Je pravda, že všudy přítomní ozbrojenci s dlouhými palnými zbraněmi dávají jasně najevo, že prostor k diskuzi se nepřipouští, ale na druhou stranu třeba necháme v klidu na parkovišti, na zadním sedadle u Walmartu batohy, protože tady by rebeloval jen sebevrah.

Větší peklo je tady doprava, technický stav vozidel, stav silnic a děsnej nepořádek. Co nemá chybu, je teplo.., 20-30 stupňů je po těch Evropských mrazech úplný balzám a když k tomu přidám, že na závěr letíme na 4dny zevlovat do Cancúnu a na Holbox, je jasný, že bude i prostor odpočívat.

Itinerář dávám k nahlédnutí na obrázku níže. Hned na první pohled je jasné, že jde o okruh po Guatemale a následný odskok na pláže do Mexika (jak Mexický záliv, tak i Karibské moře). Čekají nás jak města, vesnice, parky, ale třeba i sopky a na Pacaya Vulcano se taky vyškrábeme.

Na cestování jsme s ohledem na veškerá očekávání zamluvili pořádné auto, konkrétně Toyota Hilux 4x4, klasická atmosféra, která třeba není moc komfortní, ale spolehlivá rozhodně ano. Jelikož zde občas průměrná rychlost dosahovala 10-20km/h, nebylo beztak o co stát a třeba Mustanga by jsme tu nechali na prvním příčném prahu (tulumo).

Když máme jakožto baťůžkáři zajištěné letenky, dopravu na místě a rámcový plán, pak už moc neřešíte co jak přesně bude, cesta je v těchto případech cíl a to nám dává náramný pocit svobody. K tomu vezměte fakt, že abychom mohli být absolutně v klidu, nechali jsme se očkovat proti žloutenkám, tyfu i vzteklině (což dle všeho využijeme hojně i v ČR), takže jsme si náramně vychutnávali místní street food, kdykoli jen byla příležitost.

Pokračování: Guatemala a Mexiko #02 - Antigua a Pacaya

Zdroj: Vlastní zkušenost, Autor: Roman Mráz