Dneska je program velmi plochý, musíme se dostat do Flores, kde nás další den čeká hned od rána cesta do národního parku Tikal. V Cobánu se nijak nezdržujeme, jen dokoupíme zásoby v místním supermarketu a vyrážíme na další cestu plnou adrenalinu.

Celkem pozitivním faktem je, že mizí hory, všude okolo palmy, sem tam nějaká plantáž banánů a stádečka chovného skotu. Obydlí místních jsou převážně hezké chajdy se stylovou střechou ze skládaných palmových listů a začíná tu být i vedro.

Cesta nám pěkně utíká, je na co koukat a jakmile se po několika hodinách dostaneme do městečka Sayaxché, tak už jen nervózně vyhlížíme přívoz, který nás dostane přes řeku Río La Pasión a my budeme moct pokračovat do Flores.

Přívozy jsou asi tak takový, jaký je tady můžete čekat - žádný inženýry tu nenajdete, takže je to spíš přehlídka toho, co se podařilo kde posbírat, šup s tím na vodu a ideálně tím převážet lidi, motorky, auta, ale i náklaďáky. No nic, když vidíme, co všechno na to nakládají, jdeme na to se staženými prdelemi taky. Kam se sere lunapark, za těch Q30, co přívoz stál, stříká adrenalin z uší a jen doufáme, že neskončíme na dně řeky.

Vše dobře dopadlo a zbytek cesty do Flores je převážně klidná, troufnu si říct i pěkná cesta až na úsek cca 10km, který je zase spíš jako tankodrom. Už nás to ale nepřekvapuje, cesty jsou tu fakt peklo a to že se dostanete na velmi pěkný úsek asfaltu neznamená, že za chvíli zase nebude někde, kde necháte obě nápravy.

Už jsme si nutně potřebovali vyprat, ale pračka je snad jediné vybavení, které přímo v bytě nemáme, tak se Klárka pustí do ručního praní. Jakmile je vypráno, hodil by se sušák, tak prudíme paní domácí, zda by nám jej nepůjčila. Docela nás sundá, protože řekne, že nám to za Q30 hodí do automatické pračky se sušičkou a druhý den ráno to budeme mít pěkně, vyprané, poskládané bez dalších starostí.

Nabídka se nám náramně zamlouvá, takže flákneme náš kontaminovaný odpad paní domácí a jedeme do místního McDonalds - to prostě musíme vidět a zažít. V Mekáči je narváno a zase jsme atrakcí pro místní strávníky, jídlo tu ale mají mnohem lepší než u nás, včetně lokálních dobrot a najezení jsme velmi dobře.

Při cestě na ubytko už jen natankujeme, ať můžeme ráno rovnou vyrazit směrem Tikal, na který se velmi těšíme, protože uvidíme a projdeme si toto nejrozlehlejší mayské město.

Předchozí: Guatemala a Mexiko #03 - Panajachel a Cobán

Zdroj: Vlastní zkušenost, Autor: Roman Mráz