Letošní putování na západní stranu Spojených států amerických jsme si naordinovali z kraje srpna, letíme z oblíbeného Mnichova, přes Chicago, až do Las Vegas, kde začne náš extrémní čtrnáctidenní round trip. Když zmíním v rychlosti několik security kontrol, kontrolu na přítomnost výbušnin a běžný imigrační pohovor, tak krom fotografie při žádosti o ESTA nepozorujeme žádné významné změny při vstupu do USA po nástupu Trumpovi administrativy.

Co stálo za howno a hodnotím to jako nejhorší část celého výletu, byl přestup v Chicagu (ORD), kde jsme původně měli na přestup pohodové dvě hodiny, ale letiště je tak kurevsky velký a "pomalý", že pokud by neodložili o 50min start našeho navazujícího letu do Las Vegas (kvůli výměně prasklé pneumatiky na letadle), tak bychom ho prostě neměli šanci stihnout.

Při přistání v Las Vegas jsme pochopili proč měnili pneumatiku - pilot bral brždění po přistání jak test vlastností letadla na okruhu v Top Gearu. Není ale čas oprašovat letadlo, po cestě toho máme dost, je tu 18h večer a my už se těšíme na naší káru, která nás proveze všemi zážitky.

Půjčovna aut Alamo je skvělá a opět nás nezklamala, vše proběhlo rychle a během pár minut jsme si mohli jít vybrat auto v garáži v zamluvené třídě - po srovnání několika aut jsme čapnuli bílý GMC Yukon (5.6l a 3tuny) a vyrazili jsme s touhle obří almarou na první nákup základních zásob do VONSu. Po nákupu zlehka projedeme Las Vegas a vydáme se do městečka Mesquite, konkrétně motel Virgin River Casino and Lodge, kde přečkáme dnešní noc jakožto skvělý výchozí bod na zítřejší cestu do parku Zion.

Ráno pokoupíme ve Walmartu přenosnou ledničku s kolečkama, taky to co se včera nestihlo a jedeme rovnou do Zionu. Na bráně se dozvíme, že sice mají kvůli výročí po dobu tří dnů volný vstup, ale čeká nás hromada dalších národních parků, takže rovnou od strážce pořizujeme Annual Pass (jinak řečeno permanentka do všech národních parků USA) na celý rok 2025.

Park Zion je nádherný, vyhlídky a pohledy jsou úžasné, navíc je celý k průjezdu autem, takže s ohledem na teploty okolo 40 stupňů naprosto ideální. Několikrát při jeho průjezdu zastavujeme, užíváme si kýčovité výhledy, dostávají nás obrovské skalní masivy a pořídíme naprosto ikonické fotky - je to krásné místo.

Průjezd parkem je na pár hodin a jakmile jej máme za sebou, namíříme si to přes Glen Canyon Dam k Horseshoe Bend, kde sice můžeme namítat, že máme podobnou v Čechách u Solenic, ale tahle je sakra obrovská a nechutně surová, až je nám z toho blbě od žaludku. Po procházce prašným peklem k autu už jen zajedeme do nedalekého městečka Page, kde máme zamluven Motel 6-Page AZ ve kterém rádi dáme oddych pod klimatizací.

Další den ráno naplníme na motelu naši pojízdnou ledničku ledem a vydáme se na další krásné místo, kde už jsme sice před dvěma lety byli, ale počasí nás tehdy vůbec nepotěšilo. Vrátili jsme se do oblasti Monument Valley na slavný Forrest Gump Point, což je opravdu moc hezké místo a jsme rádi, že si ho díky slunečnému počasí pořádně prohlédneme. Poté se otočíme a nasměrujeme si to na západ k pacifickému pobřeží, než k němu ale dorazíme, máme naplánováno ještě spoustu míst k návštěvě.

Ten samý den pokračujeme rovnou na dvě vyhlídky u Grand Canyonu, první je Desert View Watchtower a druhá je Duck on a Rock Viewpoint, obě jsou nádherné a Grand Canyon je velkolepý - doprovází nás několik desítek mil, takže je stále nad čím žasnout.

Když opustíme Grand Canyon, zakotvíme v naplánovaném městečku Williams, kde nás čeká Motel 6. Nakoupíme v místním obchodě Safeway a k večeru, když padne tma, se jdeme projít městečkem - podél hlavní ulice, slavné Route 66. Je to opravdu nádhera, stylovka se vším všudy a s úžasem vzpomínáme, jak nás to dostalo i před lety, když jsme tu byli s dětmi poprvé.

Teď drobná odbočka - před odletem na dovolenou jsme si udělali trička s motivem animáků Looney Tunes, Coyote and Road Runner (Kojot Vilda a Pták Uličník) a náš kamarád Marshall na rohu svého suvenýr obchůdku Arizona 9 Motor Hotel zrovna před týdnem odhalil velikou sochu kovboje, která paroduje Woodyho z Toy Story - pouze obličej je inspirován místním rodákem. Byla u toho místní televize, starosta, no prostě místní velká věc. O to ale úplně nejde, vedle sochy kovboje byly i sochy Coyote and Road Runner, které jsme měli v tu chvíli náhodou na sobě a to bylo panečku pozdvižení, takže spousta fotek, vyptávání a nejspíš o nás pak psali v dalším vydání místních novin.

Co ve Williams dělat jiného, než si prohlédnout místní muzeum, nádherné staré káry, typické barevné neony, obchůdky a na závěr skvělou večeři v restauraci Cruiser's Route 66 Cafe na venkovním posezení za živé hudby kytaristy. Tím vším jsme vcelku svižně vykročili vstříc našemu vejletu, kde rozhodně není prostor pro flákání.

Zdroj: Vlastní zkušenost, Autor: Roman Mráz