Po předchozím dni jsme rozsekaný z výšlapu na sopku Pacaya, ale naše cesta pokračuje - čeká nás městečko Panajachel u jezera Atitlán. V Antigua chceme ještě navštívit místní trh, ale máme problém s parkováním a nechce se nám tady nechávat o samotě auto naložené věcmi, takže smůla a vyrážíme rovnou na cestu do hor.

Naše cesta vede po silnici CA-1, kterou lze brát jako hlavní tah, který protíná místní kopce a pohoří. Cesta je náročná, jsou to samé serpentiny, strmá stoupání i klesání a po cestě jen kroutíme hlavami nad životem který zde panuje. Občas trefíme nějakou brutální díru v silnici, nebo neoznačený příčný práh (tulumos - jsou tu jak protitankový val) a korunuje to konec silnice vedoucí do řeky. Jo, je to tak, prostě se najednou, z ničeho nic musíte brodit řekou - nevjet tam nějaký sedan přede mnou, tak se snad i otočíme a vůbec si nepřipouštíme, že takto pokračuje naše cesta.

Když se po několika hodinách blížíme k Panajachelu a naskytne se nám pohled na jezero Atitlán, víme že jsme tu správně. Je to nádherné místo. Jezero zasazené mezi hory a sopky je opravdu unikátem, který stojí za to vidět.

Přibližně po 5h přijíždíme k našemu dnešnímu ubytování v resortu Hotel Dos Mundos Panajachel, které je přímo v centru. Po ubytování hned zajdeme do kavárny a vyrazíme na toulky okolo jezera, všude stánky s koktejly, zmrzlinou a hlavně místními barevnými výrobky působí velmi blahodárně. Když jdeme zpět, zastavíme se v Restaurante el típico na místní Nachos, Coronu a Michelada con Corona.. jednoznačně nejlepší Michelada ever, lepší jsme nikde neměli a po této náloži už jen pěkně do pelechu.

Po probuzení a snídani jsme si dali ještě jednou procházku k jezeru, konečně se nám pořádně rozjasnilo, udělali jsme fotky a po sprše jsme se vydali na cestu směr město Cobán, které je naším dnešním noclehem na cestě k Flores.

Dneska máme před sebou trasu dlouhou 220km, odhad je cca 6-7h na cestě plné dobrodružství. Dobré je, že si nějaké jídlo vezeme s sebou a sendviče pomůžou zahnat hlad i na takhle dlouhé cestě. Cesta je zase nářez, ale už jsme se otrkali, takže přejezd po ne zrovna důvěryhodném kovovém mostě, kusu sesunuté silnice na horském štítu, kde nad vámi krouží supi nás už nerozhodí.

Do Cobánu dorazíme k večeru a oproti jiným místům, je to i v tuto dobu aktivní město. Trochu se tu projedeme a okolo 18h se ubytujeme v Matalbatz Hotel, což je komplex s příjemným vnitroblokem, kam schováme auto.

Hlad je mrcha, je potřeba okouknout okolí, koupit něco k pití a užít si nějaký místní streetfood. Narazíme hned vedle ubytka na bistro-mama, která stojí za grilem na kterém je maso, brambory, jitrničky a strašně krásně to voní. Není co řešit, zde se dnes bude debužírovat. Tady jsem měl nejspíš i nejlepší jídlo v Guatemale za nějakých cca 80Kč jsem byl narvanej k prasknutí a přišel čas už jen na chlazené pivko na ubytku (na ulici u jídla pivo neprodávají).

Zásadním poznatkem je, že jsme v této oblasti atrakcí pro místní obyvatele, je vidět, že europoidní lidi tu běžně nevídají, drží si od nás dostatečný odstup, ale smějí se na nás a dokonce si nás i skrytě fotí. Je nám to ale fuk, my jsme z nich taky paf - třeba tím, že v hubě mají buď hromadu zlata, nebo průvan a bílé zuby tu nemá nikdo. A wo tom to je.., fakt je to tu pro nás kulturně nezapomenutelná zkušenost.

Předchozí: Guatemala a Mexiko #02 - Antigua a Pacaya

Zdroj: Vlastní zkušenost, Autor: Roman Mráz