Dozrál čas na to vzdálit se od Arizony a opustit alespoň na týden Nevadu. Cílem byl nejvyšší cíp našeho putovacího trojúhelníku - San Francisco, kde začne náš trip po západním pobřeží USA. Mezitím nás čeká ještě spousta milníků, musíme překonat velký kus nehostinné pouštní země a pohoří Sierra Nevada, kde máme poslední s předstihem naplánovanou noc u jezera Lake Isabella v typickém americkém motelu Lakeview Motel.

Po opuštění motelu ve Vegas navštívíme jeden z místních outletů, kde dáváme ve Starbucksu trojité kafe. Při objednávce nás zaslechla paní, která se celá zděšená ujišťovala, že si opravdu dáváme trojité kafe (ono totiž už z principu je tam zvykem pít vymáchané fusekle). Objasnili jsme jí, co máme za sebou.., sama okamžitě uznala, že je trojité kafe nejspíš ještě hodně malá dávka.

Do hor máme namířeno přes nechvalně známé Death Valley, nicméně při výjezdu z Vegas ještě stíháme zastávku v Red Rock Canyon, kde okusíme první pořádnou ránu vedrem.

Natankujeme plnou a jedeme směr Death Valley, které je dalším národním parkem na naší cestě. Prostředí nic moc, ideální místo pro život vypadá úplně jinak, jsme víc než rádi za auto, klimatizaci a kufr plný vody. Přibližně hodinu před cílem (Death Valley), vypadává signál jak pro DATA, tak i pro volání - navigace jede pouze z toho co má nacachováno (je tu ale stejně jen jedna cesta a vracet se nehodláme). Máme 20min na dojezdu navigace a najednou míjíme Furnace Creek Ranch Golf Course, o kousek dál běžec - kuwa jako fakt tady v té měsíční krajině?! Je to jak iluze, nebo snad Fata morgána.

Dojedeme na cílové souřadnice a jde se ven. Auto raději necháváme nastartované, klima nestíhá, chladič též jede naplno a rozhodně tu nechceme ztroskotat. Okamžitě dostaneme ránu velmi silným větrem, který je úplně vařící - přirovnání k horkému fénu je na místě a když Kikin vytáhne přirovnání k otevření rozpálené trouby, nelze než souhlasit. Zážitek je to hodně silný, ale už po pár minutách je toho dost, proto popojedeme ještě o kus dál k dunám, uděláme pár fotek a raději necháváme toto místo za zády.

Několikrát jsme překonali vrcholky pohoří a když jsme se konečně zase dostali k civilizaci, kde byl i signál, nastavili jsme souřadnice k dnešnímu noclehu u jezera Lake Isabella, který byl vzdálen necelé dvě hodinky. Dáme si večeři a padáme za vlast.

Následující den ráno vybíráme ubytko na tentýž večer. Máme toho už plné brejle, San Francisco je štreka a holt ještě počká. Po malé poradě jsme se shodli, že se podíváme k vysychajícímu Lake Isabella, pak chceme vidět Sequoia National Park a abychom se pak nehnali, ubytování bereme v městečku Visalia.

Cesta už je mnohem zajímavější, krom civilizace lze vyzdvihnout lány těžebních věží, citrusové plantáže a třeba takové kradení vyvoněných pomerančů přímo ze stromů nemá chybu. Jak se blížíme k parku, opět vypadává signál, jak na DATA, tak i na volání - je to tady zkrátka standard (to my jsme z Evropy pokrytím sítí strašně rozmazlení).

Jako mravenci.., jo, tak jsme si připadali v Sequoia National Park, kde jsme cílili na The Giant Forest a byla to neskutečná nádhera. Sekvoje tu rostou i tisíce let do ohromných rozměrů, až se tají dech a je nám velmi úzko, jelikož projíždíme i požáry vypálenými oblastmi. Když už se tu motáme, dali jsme si pěkný výšlap na Moro Rock Trail a užíváme si bujné vegetace, která je na dohled všemi směry (oproti Nevadě je to úplná džungle).

K večeru jsme se přesunuli na velmi originální ubytko - luxusní karavan, dali jsme vlastní hot dogy, tousty a nakradené pomeranče. Ulehali jsme nejen plní dojmů, ale i plní očekávání, protože další den už nás čeká samotné San Francisco where "Be Sure to Wear Flowers In Your Hair..".

Pokračování: Amerika #05 - Nice to meet San Francisco

Předchozí: Amerika #03 - Sny se stávají skutečností

Zdroj: Vlastní zkušenost, Autor: Roman Mráz