Máte za sebou přes třicet hodin na cestě, přeletíte pomalu půlku světa a co čekáte, že se bude dít? Budete spát, válet se a pomalu se rozkoukáte, kde jste se to vůbec vyloupnuli? V našem případě velký kulový, jeli jsme sem s vědomím adventure dovolené, plánů plné batohy, takže není prostor na válení! Hlavně jsme ve stavu, jako by nám někdo vpravil pořádnou dávku adrenalinu!

První kroky vedou na typickou americkou snídani do podniku, který nese jméno Blueberry Hill Family Restaurant, přibližně po hodince jsme se vyvalili totálně spokojeně přecpaní - nejen po snídani, ale rovnou i po obědě. Následoval první nákup zásob v místním obchodním řetězci VONS, který nás velmi příjemně překvapil, jak cenami, tak i nabídkou a sortimentem. Pak do AT&T pro datovou SIMku a tím máme vše, co nezbytně potřebujeme k přežití v tomto neznámém světě.

Bez větších výmluv můžu říct, že jsme ze všeho pořádně vyplesklý - vesměs příjemně, občas i nepříjemně (homelesáci, nepořádek, šváby, krysy). Bereme to tak jak to je, pocitově je to ale z extrému do extrému.

První dny jsme se motali v Nevadě a přejeli jsme do Arizony ke Grand Canyonu a jelikož se snažíme být alespoň trochu nekonvenční, jeli jsme po svém. Projevuje se to třeba tím, že z Vegas se jezdí primárně na tzv. Grand Canyon West Rim, kde je třeba i slavná Skywalk. Stejně tak je na těchto místech ale hodně lidí a to rádi teda rozhodně nemáme..

Zkrátka jsme nelenili, tvořili jsme si svůj příběh a když jsme obhlídli Hoover Dam (Hooverova přehrada), namířili jsme si to po staré dobré U.S. Route 66 už od města Kingman, abychom po ní jeli co nejdéle až k městečku Williams. Naše sny se začali pomalu proměňovat ve skutečnost. Tato zastávka neměla chybu, celé toto městečko je jako živoucí muzeum a výkladní skříň R66 - nádherná atmosféra. Odtud jsme si to hezky namířili směrem na sever abychom doputovali ke Grand Canyon Village s jejímž výběrem jsme se teda sakra nespletli! Absolutní klid a nádhera, divoké koně a jeleni se tu prohání ve velkém, příroda a propojení s vesnicí je naprosto úžasné. Když se nám pak po chvilce chůze naskytne první pohled na Grand Canyon směrem na North Rim, jsme v hajzlu - je to neuvěřitelný úkaz, který nám jasně dává najevo, jak je náš lidský život krátký.

Dolu do Grand Canyonu nejdeme, nebylo to ani cílem. I tak jsme po pár hodinách na procházce plní dojmů a jelikož se začíná stmívat, otáčíme se zpět k autu, abychom si to namířili zpět do motelu ve Vegas, kde nabereme síly na další putování.

Pokračování: Amerika #04 - Směr West Coast

Předchozí: Amerika #02 - Do Atlanty nechci

Zdroj: Vlastní zkušenost, Autor: Roman Mráz